Prokletí osobní efektivity

Spousta webů a rádců se věnuje oblasti osobní efektivity. Zaklínadla typu GTD, Evernote a dalších více či méně smysluplných nástrojů a vychytávek u nich zcela jistě neminete. Dokonce i rychle adaptující se hipsteři se poslední dobou stávají hlavně výkladní skříní sebeprezentace osobní efektivity.

Mít slazené workflow a být ukrutněefektivní je prostě nový životní styl. Jak občas někdo mile upozorní, samotná efektivita neznamená nic. Je to jak supersilný motor v autě, které se stále prohání dokola po jednom okruhu - kde na něj ovšem vaši (tak zoufale neefektivní) kamarádi koukají s otevřenou pusou. Výsledkem jsou spálené pneumatiky a účet za benzín.

Problémem každého workflow je, že selže, když se na vás sype více úkolů, než jste schopni zvládat (což bývá právě ten okamžik, kdy se o jeho nasazení snažíte). I když vám dokáže na chvíli pomoci (zde má smysl opravdu si hlavně ujasnit priority) v dlouhodobém horizontu narazíte na stejný problém. Do uvolněného času se nacpou další a další úkoly. Naučili jste se běhat v krysím kolečku sakra rychle a efektivně. Což vede k tomu, že pravděpodobně povýšíte dříve než kolega, budete mít více peněz, budete víc chlastat a dříve se zhroutíte.

Cílem takového závodu je vyšvihnout se na dostatečně vysokou pozici včas, než se úplně odrovnáte. Zde už to obvykle není až tak o pracovních výkonech, ale spíš o intrikaření, politikaření a manipulaci různých zájmových skupin. Což ovšem taky není žádná výhra.